Horolezec Marek Holeček se příští rok pokusí uzavřít příběh, který na osmitisícovce Nanga Parbat začal psát před 11 lety – výstupem, který by se měl zapsat do lezecké historie. Čím ho devátý nejvyšší vrchol světa tak fascinuje?
Poprvé pod tou majestátnou stěnou stál v roce 2011. S respektem a fascinovaným výrazem ve tváři tehdy zvedal zrak ke kolmé stěně, která se částečně ztrácela v mracích a pod vrstvou ledu. Rupálská stěna na jižní straně osmitisícovky Nanga Parbat má od úpatí převýšení více než 4500 metrů a s přehledem vévodí žebříčku nejvyšších stěn na této planetě.
Marek Holeček, dnes jeden z nejlepších horolezců světa, už tehdy věděl, že se sem jednou musí vrátit. “Je to děsivá stěna, daleko větší a vyšší, než co najdete na K2 nebo na Mount Everestu. Navíc se tady začíná lézt v nadmořské výšce 3500 metrů, kde je zelená tráva a vedro, a nahoře na vrcholku může být klidně minus 70 stupňů,” usmívá se český horolezec.
Sám moc dobře ví, o čem mluví, protože hned rok po svém prvním seznámení s Nanga Parbat stanul na jejím vrcholu. Tehdy se svým parťákem Zdeňkem Hrubým lezli alpským stylem západní, Diamirskou stěnou, aby se v rámci aklimatizace adaptovali na vysokou nadmořskou výšku. Stoupali ale tak rychle, že se aklimatizační výšlap po pár dnech překvapivě proměnil v úspěšný výstup.
Další drama o průstup novou cestou v Rupálské stěně se odehrál v roce 2017. Tehdy se se svým parťákem otáčeli po sedmidenní bitvě necelých 300 metrů pod vrcholem. Sílící uragán o rychlosti 130 kilometrů za hodinu nedal horolezcům nejmenší šanci svůj sen dokončit. Úspěšný nebyl Holeček ani o rok později. Teď věří, že čtvrtý pokus, který si naplánoval na konec léta 2023, už vyjde. A tentokrát u toho budou i hodinky Chronotechna – Marek Holeček bude mít jako náš ambasador na zápěstí hodinky ze “své” limitované série SeaQuest Dive Nanga Parbat.
“Pro mechanické hodinky jsem měl vždycky slabost. Je to, jako bych na vrchol nesl dvě srdce. Jedno svoje, které mi bylo dáno osudem, a druhé na ruce v hodinkách, které se nezastaví, dokud i já budu v pohybu. Je to pro mě krásná symbolika,” usmívá se úspěšný horolezec.
Proč ale zrovna Nanga Parbat? Svou nadmořskou výškou 8126 metrů nad mořem, zaujímá ze 14 osmitisícových kopců až šesté místo od nejvyššího Everestu. Přesto díky objektivním obtížím patří k těžko dostupným vrcholům s daleko menší úspěšností výstupu než na samotný Everest. Co ho na štítu ve východním Himálaji tak fascinuje, že se na něj stále vrací?
“Je to jedinečný kopec,” zasní se Holeček. “Okolní vrcholy převyšuje o tisíc metrů, působí opuštěně a osamoceně, vyčnívá a ze všech stran je krásně vidět. Tím pádem na sebe strhává i počasí. Nahoře panují nepředvídatelné podmínky, díky kterým už jsou pro výstup potřeba velké technické dovednosti. Rozhodně na vrchol jen tak nevyjdete a většina pokusů o výstup nevyjde, takže se tam horolezci moc nehrnou.“
To konec konců potvrzují i statistiky. Přestože Nanga Parbat je první osmitisícovkou, na kterou se člověk už v roce 1895 pokusil vystoupit, trvalo dlouhých 58 let, než se to prvnímu horolezci (Rakušan Hermann Buhl) v roce 1953 povedlo. Do té doby si hora vyžádala životy 31 horolezců.
Pro Marka Holečka byl možná i proto výstup na Nanga Parbat náročnou Rupálskou stěnou jedním ze snů už od dětství, kdy se zatajeným dechem hltal příběhy legendárního horolezce Reinholda Messnera. Ten v roce 1970 sice Rupálskou stěnu zdolal, ale cestou dolů z vrcholu západní stěnou přišel o svého bratra Günthera, kterého zasypala lavina a jehož tělo se našlo až o 35 let později.
"Je to silný příběh, který úplně změnil Messnerův přístup k lezení. Jako malý kluk jsem tím byl ohromený, bylo to stejně nepředstavitelné, jako bych četl příběhy dávných mořeplavců, jako byl třeba Fernão de Magalhães,” popisuje Marek Holeček.
Jeho čtvrtá výprava na Nanga Parbat by se přitom příští rok mohla zapsat podobně významně do bohaté lezecké historie. Důvodů je hned několik. Obávanou Rupálskou stěnou se na vrchol v historii lidstva dostala zhruba jen desítka horolezců, většina z nich ale zvolila expediční styl lezení, kdy se využívá podpory a zázemí velké expedice. Marek Holeček přitom leze takzvaným alpským stylem, který v sobě symbolizuje nejčistší pojetí průstupu k vrcholu, kterou dokáže člověk vlastní dovedností a vůlí dosáhnout. Výstup je prováděn většinou ve dvou, bez jakékoliv podpory jiných horolezců, kyslíkových přístrojů a dalších.
Takovým způsobem a kombinací výstupu jižní stěnou a sestupem západní stěnou ještě nikdy nikdo na Nanga Parbat nevylezl. “Vidím tam nezodpovězený příběh. Je to unikátní myšlenka, a kdyby se to povedlo, byla by to bomba,” říká Holeček. Zároveň připouští, že v případě úspěchu se výstup stává horkým kandidátem na nejprestižnější horolezecké ocenění Piolet ďOr, neboli Zlatý cepín. Ten se uděluje každý rok jakožto celosvětová cena, kterou již získal v roce 2018 a 2020, včetně několika nominací v průběhu dvou desítek let. „Ceny pro mě nikdy nebyly motivací, ani kvůli nim nelezu. Jedná se o uznání od horolezeckého cechu za realizaci snu, který se povedl dotáhnout do konce. Samo sebou je to pochvala za provedení stylu, nápadu najít něco nového a tím přispět k posunu vpřed, což samozřejmě potěší,“ dodává.
