Ponořte se pod hladinu s freediverem Davidem Venclem a prozkoumejte s ním tajuplný podvodní svět, kde naprostou svobodu omezuje jediný limit – čas.
Představte si, že uvíznete pod vodou a několik minut se nemůžete nadechnout. Děsivá představa? Ne pro Davida Vencla, jednoho z nejlepších českých freediverů, který pod vodou dokáže najeden nádech vydržet přes osm minut. „Ale i člověk bez zkušeností, který trochu sportuje, se po dvou třech hodinách tréninku dokáže pod vodou přiblížit čtyřem minutám,” vypráví David Vencl.
Fascinující podvodní svět plný ticha a volnosti se mu naplno otevřel před deseti lety. V té době se už několik let příležitostně v moři potápěl 20 metrů pod hladinu, ale protože si uvědomil, že o takovém potápění nic neví a že je to možná nebezpečné, udělal si v roce 2012 svůj první kurz freedivingu.
Od té doby tomuto krásnému, ale nebezpečnému sportu naprosto propadl. „Miluju volný pohyb. Běhám po horách, lezu po skalách, kde se cítím svobodný. Ale tu naprostou svobodu jsem našel až pod vodní hladinou. Při potápění jsem se naučil, že žádné limity neexistují. Vlastně jen jeden – čas,” usměje se David.
Pod vodou dokáže neuvěřitelné věci. Potopil se do hloubky 84 metrů, což je výkon, který by byl s kyslíkovou bombou na zádech prakticky nemožný, loni zase uplaval přes 80 metrů pod zamrzlou hladinou jen v plavkách a bez závaží, které by mu pomáhalo, což je oficiální světový rekord.
"Při potápění jsem se naučil, že žádné limity neexistují. Vlastně jen jeden – čas."
Právě proto nosí pod vodou hodinky SeaQuest Dive, které mu se svou extrémní vodotěsností do 300 metrů, odolností a přesností, kterou garantuje certifikát COSC, dávají jistotu, že bude mít vždycky dokonalý přehled o čase. „Před třemi lety jsem pod vodou vydržel 8 minut 2 vteřiny a teď věřím, že mám na to, abych se dostal až na čas 8:30. Ale snažím se to nemít v hlavě, protože to pak ovlivňuje i můj výkon,” říká.
Pokud chce vydržet pod vodou tak dlouho, potřebuje na to tělo několik měsíců připravovat – bez tréninku by možná dokázal zadržet dech na šest minut, ale určitě ne na osm. Svoje tělo tak Vencl sérií cvičení a zadržování dechu, které provádí na suchu i v bazénu, připravuje na sníženou hladinu kyslíku, ale i na to, že se mu v krvi bude hromadit oxid uhličitý, což je paradoxně větší problém.
„Když stoupnu nad určitou úroveň, začnou kontrakce bránice, které se mě tak snaží donutit nadechnout. Je to nepříjemné, a já proto potřebuji, aby tyhle pocity přišly co nejpozději. U normálního člověka to přichází už po minutě, u mě třeba po pěti minutách, ale od té doby už kontrakce nepřestanou, naopak se stupňují a já si nemůžu odpočinout ani na pět vteřin,” popisuje své zážitky pod vodou ambasador Chronotechny.
Pozorovat ho pod vodou je fascinující zážitek, při kterém se vám může zdát, jako by se pod vodou už narodil. David Vencl si ale nemyslí, že by jeho tělo mělo nějaké vrozené předpoklady pro dlouhý pobyt pod vodou.
„Když jsem byl malý, lékaři zjistili, že se mi nevyvíjí souměrně hrudník a musel jsem dělat různá respirační cvičení. Kdyby tehdy tomu doktorovi řekli, že jednou budu mít světový rekord v potápění na nádech, určitě by se tomu zasmál a řekl by, že tenhle chlapeček určitě ne,” usmívá se Vencl.
Sám přiznává, že freediving je potenciálně smrtelný sport, a jeho tělo je při něm vystaveno extrémním podmínkám, které přitom nejsou vůbec příjemné. Proč to tedy vlastně celé dělá? „Občas sena to sám sebe pod vodou ptám. Dělám to samozřejmě pro radost z pohybu, překonávání sebe samého. Je to spojené s euforickými pocity, vyplavují se mi hormony, které mě uspokojují. Čím víc to bolí, tím větší je to euforie,” doplňuje.
Příjemných i nepříjemných pocitů pod vodou si už za pár dní užije vrchovatě – 14. června bude reprezentovat Českou republiku na mistrovství světa v Bělehradu v disciplíně statické apnoe. Světový rekord v ní je 11 minut 32 vteřin, ale to je extrémní výkon, který v závodech nepředvádí – na mistrovství světa se časy těch nejlepších budou pohybovat kolem devíti minut, takže má Vencl šanci na slibný úspěch.
Ještě víc ho ale láká vrátit se pod zamrzlou hladinu, kde se paradoxně navzdory ledové vodě cítí nejlépe. Na příští rok proto chystá pokořit další rekord, tentokrát v hloubce ponoru pod zamrzlou hladinou. „Nikdo tohle nedělá a vědomí, že bych v něčem mohl být úplně první, mě hodně láká,” sní se Vencl.
Jak hluboko to tentokrát bude, se teprve ukáže, ale jedno je jisté už teď. Chronotechna bude u toho.
