Chronotechna helps uncover archaeological treasures of the Turkish coastline

Chronotechna pomáhá odhalovat archeologické poklady tureckého pobřeží

Potápění se věnuje od dětství, kdy ho pod mořskou hladinou tureckého pobřeží učarovaly nádherné barvy. Stal se uznávaným odborníkem na podmořskou archeologii, v roce 2018 objevil nejstarší vrak lodi na světě a dnes mu při práci pod vodou pomáhají potápěčské hodinky SeaQuest Dive od Chronotechny. Seznamte se s Hakanem Önizem, profesorem na Akdeniz Univerzitě v Antalyi.

Nejstarší vrak obchodní lodi světa nalezl v roce 2018 tým šesti potápěčů na pobřeží Turecka ve Středozemním moři. Vrak je přibližně o 250 let starší než předchozí"nejstarší" vrak světa, datovaný až do 16. století př. n. l.Předchozí výzkumy k tomuto objevu z doby bronzové trvaly přibližně 7 let. „Ke sběru informací jsme využívali různých technik, ptali jsme se také místních lidí i našeho kapitána, které místo je pro něj nejnebezpečnější. Obvykle místa, která jsou nebezpečná pro něj, byla nebezpečná již před 3000 lety, proto se na ně vždy snažíme podívat,“ zmiňuje Dr. Öniz.

Vrak lodi byl nalezen v hloubce 56 metrů a jeho odkrytí pod vodou trvalo jeden rok. Maximální hloubka, do které se lze ponořit s kyslíkovou maskou je 65 metrů, přičemž nebezpečí stoupá při ponoru hlubším než do 40 metrů a s časem stráveným mimo dekompresní komoru. Právě tam jsou pro něj nejdůležitější přesné a odolné hodinky. Pokud potápěč potřebuje v dekompresní stanici zůstat 15 minut a vyplave o minutu nebo dokonce o deset či pouhých pět vteřin později, hrozí velké riziko dekompresní nemoci. „Vteřiny jsou velmi důležité pro náš život a naši bezpečnost. Jen kvůli deseti vteřinám nepřesnosti musíte v dekompresní stanici zůstat dalších 15 minut, abyste se vyhnuli dekompresní nemoci, která se může projevit až o několik měsíců později. Hodinky SeaQuest Dive se postarají oto, abych stoprocentně přesný,“ říká.

Stejně mu nic nepřipadá dostatečně nebezpečné. Tvrdí, že pokud se dodržují minimální bezpečnostní pravidla, můžete bez problému prozkoumávat úžasný podmořský svět. „Mít dekompresní komoru pro nás bylo ještě před dvěma lety velkou překážkou. Nyní máme s pomocí Jana Sýkory a jeho přátel moderní dekompresní komoru na blízké lodi. Za pár týdnů navíc dokončíme novou loď díky štědrému příspěvku Chronotechny, která pro dokončení konstrukce této lodi vydražila hodinky limitované edice SeaQuest Dive Azzure Deep za 25 tisíc eur. Tato nová loď bude nesmírně důležitá pro budoucnost podmořské archeologie,“ dodává Dr. Öniz.

Ptáte se, co v něm vzbudilo takovou vášeň? Jeho podvodní příběh začal zcela prvním pohledem do hlubin přes starou masku jeho otce. Když uviděl všechny ty krásné barvy, různé odstíny a jakési keramické předměty, zažehla se jeho zvědavost. „Táta pochopil, co mě baví a místo toho, aby mě nutil do čtení, pro teenagera, nudných knih, koupil mi knihy o středomořských tureckých pirátech, kteří byli velkou součástí turecké historie. Jako třináctiletý teenager jsem v nich našel všechno důležité – dobrodružství, lodě, pirátský život a krásné dívky,“ směje se.

Jako malý pomáhal rodině sbírat ústřice k večeři a dýchal vzduch skrze starou trubku z balkonu svých rodičů. Díky tomu si rychle uvědomil svou potřebu naučit se potápět s kyslíkovou maskou. Naučil se tak potápět, následně se stal instruktorem potápění, otevřel si vlastní potápěčskou školu, což jeho vášeň a zvědavost ještě více prohloubilo. Proto se rozhodl jít studovat podmořskou archeologii na Akdeniz Univerzitě. Příběh ne zcela typický v tomto oboru.

Lidský čas je však pro podmořské archeology velmi omezený. „Podařilo se nám najít 321 vraků lodí, ale musím říct, že to není ani 10 procent, možná jen 1 procento středomořského pobřeží. Objevujeme a prozkoumáváme pouhou kapku moře,“ usmívá se. Podmořské kulturní dědictví je plné fascinujících objevů, nicméně stále není technicky možné prozkoumávat s kyslíkovou maskou v hloubce 200 metrů, i když se vyvíjí technologie k prolomení nových možností. Všechny akce jeho týmu mají přesto globální význam, neboť jsou součástí tří významných organizací, UNESCO, ICOMOSa CMAS. Jedna věc je dělat to pro Turecko, druhá pro zbytek světa, a přesně to se perfektně pojí s příběhem Chronotechny.

Zpět na blog